Stanovisko k ustavení investičního soudu pro TTIP – dle návrhů Evropské komise z 16. 09. 2015 a 12. 11. 2015


  1. Jádro stanoviska

Německá soudcovská unie odmítá ustavení investičního soudu v rámci Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) navrhované Evropskou komisí. Soudcovská unie nenáchází ani právní důvody ani potřebu pro ustavení takového soudu.

Názor, že soudy členských států Unie nejsou schopny investorům poskytnou efektivní právní ochranu, který je jasně spojován s návrhem na ustavení mezinárodního investiční soudu, postrádá oporu ve zjištěných skutečnostech. Pokud by vyjednávající strany zjistily v souvislosti s TTIP nedostatky v jednotlivých členských státech EU, tak je nutné je zveřejnit a jasně definovat a adresovat zákonodárcům jednotlivých států. V tom případě by zákonodárcům a osobám odpovědným za justici připadal úkol nalézt nápravu v rámci osvědčeného evropského právního systému. Jen tak je možné zajistit právo na poskytnutí spravedlnosti, který mají všichni, kdo se domáhají spravedlnosti v Německu či v Evropské unii. Vytvoření zvláštních soudů pro jednotlivé skupiny domáhající se práva je nesprávnou cestou.

Podrobné vyhodnocení

Investiční soud (ICS) plánovaný Evropskou komisí, který má být začleněn do systému mediací a konzultací, by zodpovídal za výhrady vznešené na základě porušení ustanovení o ochraně investorů obsažené v obchodní dohodě (čl. 1, č. 1). Definice investic v návrhu textu přitom zahrnuje všechny druhy práv, včetně akcií, podílů v podniku, práv z duševního vlastnictví, movitého majetku a pohledávek (kapitola II, definice x2). Právní ochrana investic tedy sahá od občanského práva přes správní právo až k sociálním a daňovým právům. Návrh Komise by vedl k tomu, že ICS by získal jurisdikci v těchto oblastech k zajišťení komplexní ochrany investora. Tomu má být umožněno se odvolat k ICS, pokud se domnívá, že byl poškozen porušením investorských práv (čl. 1, č. 1).

Chybějící zákonodárná pravomoc

Německá soudcovská unie má značné pochybnosti o pravomoci Evropské unie k ustavení investičního soudu. Zřízení ICS by po ukončení vyjednávání zavazovalo Evropskou unii a členské státy podřídit se jurisdikci ICS a uplatňovat určitá mezinárodní procesní pravidla určovaná žalobcem (čl. 6, č. 5, 2; čl. 7, č. 1). Rozhodnutí ICS jsou závazná (čl. 30, č. 1).

V důsledku ustavení ICS by došlo nejen k omezení zákonodárných pravomocí Unie a členských států, ale také ke změnám etablovaného soudního systému v jednotlivých členských státech a Evropské unii. Pro takovéto změny neexistuje podle názoru Německého svazu soudců žádný právní podklad. Jak konstatoval Evropský soudní dvůr ve svém posudku 1/09 z 8. května 2011 ve věci zřízení Evropského patentového soudu, disponuje Unie „uceleným systémem opravných prostředků a procedur, jež má zajišťovat kontrolu zákonného jednání orgánů (bod 70)“. Analogicky k plánovanému patentovému soudu by se v případě ICS jednalo o soud, který by se pohyboval „mimo institucionální a právní rámec Unie“ (bod 71). Jednalo by se, tak jako v případě patentového soudu, o „instituci, která by na základě mezinárodního práva disponovala vlastní právní subjektivitou“. Rozhodnutí ICS porušující právo Unie by tudíž nebylo „ani předmětem řízení ve věci porušení smlouvy“, ani by nemohlo vést „k jakékoli majetkově právní odpovědnosti jednoho či více členských států“ (bod 88). ICS by tudíž „soudům členských států odebral jejich kompetenci vykládat a uplatňovat unijní právo a Soudnímu dvoru jeho kompetenci odpovídat na předběžné otázky a zkreslil by tak kompetence, které jsou smluvně vymezeny orgánům Unie a členským státům a jsou významné pro zachování podstaty unijního práva“ (bod 89).

Německý svaz soudců nespatřuje žádnou nutnost pro zřízení speciálního soudu pro investory. Členské státy jsou právními státy, které všem, kteří se domáhají spravedlnosti, umožňují a garantují dostupnost spravedlnosti skrze státní jurisdikci. Je úkolem členských států, aby zajišťovaly dostupnost spravedlnosti pro všechny a skrze odpovídající náležitosti soudů zajistily její dostupnost i pro zahraniční investory. Ustavení ICS není tedy správnou cestou, jak zaručit právní jistotu.

Německá soudcovská unie dále vyzývá německé a evropské zákonodárce, aby zásadně omezili používání rozhodčích řízení v oblasti mezinárodní ochrany investorů.

Nezávislost soudců

Ani navrhovaný proces jmenování soudců v rámci ICS ani jejich postavení nedostává mezinárodním kritériím pro nezávislost soudů. V takovéto situaci se ICS nejeví jako mezinárodní soud, ale spíše jako stálý rozhodčí soud.

Soudcovská Magna Charta CCJE (Poradní rady evropských soudců) ze 17. listopadu 2010 (CCJE, 2010/3) požaduje zákonem zaručenou odbornou a finanční nezávislost soudců (bod 3). Rozhodnutí o výběru, jmenování a odborné kariéře se musejí zakládat na objektivních kritériích a být ovlivňovány z míst, která mají zaručovat nezávislost (bod 5). Ani jedno z těchto dvou kritérií není v případě ICS splněno. Při rozhodnutích, která by musel ICS vynášet, hrají velmi podstatnou roli nejen otázky občanského práva, ale také práva správního, pracovního, práva sociálního zabezpečení a daňového práva. Výběr soudců ICS z okruhu expertů na mezinárodní veřejné a investiční právo, kteří mají zkušenost s rozhodováním v mezinárodních obchodních sporech (čl. 9, č. 4), výrazně zužuje okruh kandidátů a nezohledňuje odbornost v relevantních právních předpisech jednotlivých států. Výběr soudců se zužuje na okruh osob, které do značné míry obsazovaly mezinárodní rozhodčí soudy již předtím. Tento dojem dále posiluje fakt, že proces výběru ještě nebyl blíže nastíněn. Bude ovšem záviset na nezávislosti výběrové rady a její distancovanosti od mezinárodního rozhodčího soudnictví, do jaké míry bude zajištěn výběr nejlepších soudců z jednotlivých zemí s odbornými znalostmi dotčených oblastí práva. To, přinejmenším prozatím, není garantováno.

Také délka funkčního období v rozsahu šesti let s možností dalšího funkčního období, základní plat („retainer fee“) ve výši zhruba 2000 euro měsíčně pro prvoinstanční soudce a 7000 euro pro soudce odvolacího soudu a úhrada nákladů pro případ reálného nasazení (čl. 9, č. 12 a čl. 10, č. 12) dávají vyvstat pochybnostem, dochází-li u soudců těchto mezinárodních soudů ke splnění kritérií pro odbornou a finanční nezávislost.

 

Německá soudcovská unie je s okolo 16 000 členy v 25 oblastních a profesních svazech (při celkovém počtu 25 000 soudců a státních zástupců) výrazně největší profesní organizací soudkyň a soudců, státních zástupkyň a zástupců v Německu.